Ve Válce na Rudé řece (1874-75) se příliš nevyznamenal, neboť byl mezi prvními Quahadiji, kteří se počátkem roku 1875 vzdali bílým. Jeho čas slávy přišel o něco později, v letech 1876-77, kdy s asi 170 bojovníky útočil na lovce bizoních kůží v oblasti texaského Panhandlu. Těchto několik menších nájezdů a šarvátek je dnes historiky nazýváno Válkou na Staked Plains nebo Loveckou válkou.
Na pláni západního Texasu se hodlal věnovat lovu posledních bizonů, kteří tam ještě zůstali, a zároveň zabíjení a okrádání všech bílých lovců bizoních kůží, na něž tam narazí.
Tu-ucumah a jeho bojovníci pokračovali v plenění loveckých táborů. Ničili kůže a zásoby a loupili koně, na životy bílých mužů, po nichž toužili stejně silně, jako po jejich majetku, však už nedosáhli. Tu-ucumah vedl také nájezd na tábor Johna Godeye, kde jeho bojovníci splašili lovcům koně a po několik hodin je obléhali, až do soumraku, kdy se bělochům podařilo vyklouznout z obklíčení.
Rozdělili se do tří skupin, Smith a jeho zástupce Campbell vedli každý jezdecký oddíl do plání, rozprostírajících se podél stěn kaňonu. Jiný Smithův "poručík", Joe Freed, převzal velení nad pěšáky, s nimiž postupoval k nepříteli středem kaňonu, podél říčky, která jím protékala. Jakmile Campbellovi lidé dospěli do vzdálenosti, z níž se dalo zasáhnout bojovníky v táboře, zahájili palbu.
Nečekanou střelbou vyděšení Quahadijové chvilku zmateně pobíhali sem a tam, ale rychle se vzpamatovali a začali se shánět po svých ponících. Nejprve chtěli bezhlavě prchat, ale když zjistili, že proti nim stojí jen pár mužů, rozhodli se zůstat a bojovat.
Nečekanou střelbou vyděšení Quahadijové chvilku zmateně pobíhali sem a tam, ale rychle se vzpamatovali a začali se shánět po svých ponících. Nejprve chtěli bezhlavě prchat, ale když zjistili, že proti nim stojí jen pár mužů, rozhodli se zůstat a bojovat.
Do boje se zapojila i Smithova kolona, která zahnala část Tu-ucumahových válečníků, pokoušející se uniknout, zpátky k táboru. Na jiném z úseků bitvy odrazilo pouhých pět mužů komančský protiútok.
Komančové se začali odpoutávat od nepřítele a ustupovat podél Long Water Hole. Stejný úmysl měli i indiáni, kteří podpálili trávu, aby kouřovou clonou kryli svůj ústup.
Hlavní postava Války na Staked Plains, Černý kůň, zemřel až kolem roku 1900 v Cache v Oklahomě. V míru s Američany žil až od června 1879, kdy naposledy prolil bělošskou krev.
První zmínka o Komančích, jako spojenců Apačů, pochází z prosince 1879, kdy plukovník Swaine, velitel posádky ve Fort Stantonu, přijal telegram, v němž stálo, že "Victoriova válečná družina Apačů, Komančů a Lipanů (C. L. Sonnichsen)" napadla počátkem listopadu v pohoří Sacramento dva horníky.
Další důkaz o podílu Komančů na apačské rebélii byl nalezen po bitvě v Hembrillském kaňonu, kde vojáci ukořistili i nějaké indiánské koně: některé ze značek a malůvek na tělech zabavených mustangů "znalci" identifikovali jako komančské.
Úplně poslední příslušník kmene na válečné stezce padl do zajetí Mexičanů 15. října 1880 v známé bitvě u Tres Castillos. Za to, že zůstal naživu, vděčil jednomu z mexických zvědů, jenž ho přemohl a z neznámých důvodů ušetřil.
Další důkaz o podílu Komančů na apačské rebélii byl nalezen po bitvě v Hembrillském kaňonu, kde vojáci ukořistili i nějaké indiánské koně: některé ze značek a malůvek na tělech zabavených mustangů "znalci" identifikovali jako komančské.
Úplně poslední příslušník kmene na válečné stezce padl do zajetí Mexičanů 15. října 1880 v známé bitvě u Tres Castillos. Za to, že zůstal naživu, vděčil jednomu z mexických zvědů, jenž ho přemohl a z neznámých důvodů ušetřil.
Mapa stránek