DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

                          Zvyky a rituály

Když někdo zemřel, pochovali jej příbuzní na nejbližším pahorku. Tělo vložili do mělkého hrobu vyloženého kameny. S válečníkem obvykle pochovali i jeho nejoblíbenějšího poníka. Na znamení žalu, ženy a ostatní příbuzní hlasitě naříkali.

Komančové věřili v posmrtný život, ale dokud žili, snažili se získat mocnou puha na základě vizí. Pro hledače vizí nebyl stanoven žádný zvláštní obřad. Věřili v jediného Velkého Stvořitele, ale i na menší duchy. Ačkoliv náboženský život Komančů nebyl spjat s žádnými složitými obřady a zvyky, bylo duchovno základem jejich bytí. Každou poradu započali kouřením dýmky, kdy byl první obláček dýmu nabídnut Velkému Duchu. Tanec slunce slavili po svém, ale nepravidelně. Obřady Tance duchů nepořádali vůbec.

 
 
Názvy kmenů se většinou odvozovaly od jídel. Byl to starý šošonský zvyk.
 
Některé názvy kmenů:
 
Caschotethka, Koocheteka, Kotsai – Pojídači Bizonů
 
Penande, Penetethka – Pojídači medu
 
Dehaui, Tanima, Tevawish, Yanimna – Pojídači jater
 
Yamparack, Yapparethka – Pojídači kořenů
 
Bojovníci zakládali válečnické společnosti, ve kterých mohli být i členové různých tlup. Ve Společnosti malé medicíny mohly být i ženy. Ženy měly docela těžký život, ale zase měli možnost vybrat si svobodně manžela jakého chtěly. Na poradách musely mlčet. Manželství bylo polygamní a nevěra žen se trestala uříznutím nosu, nebo i smrtí. Pokud došlo k vraždě nechali náčelníci problém vyřešit příbuzné. Zasahovali jen ve vážných případech.
Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek