Původ jména Komanč, je nejistý, ale nejrozšířenější. Vznikl nejspíše španělskou úpravou slova Kohmahts, což bylo jméno, které dali Komančům Uteové a znamená „Ti, kdo jsou proti nám.“ Sami Komančové si říkali Nemene (Naši Lidé).
Komančové se řadí mezi klasické prérijní kmeny, jejíž kulturu ovlivnili koně a bizoni. Komanči byli postrachem indiánů i Američanů, byli velice dobří válečníci.
Odhady z roku 1790 jsou 20 000 Komančů. Přesnější bylo sčítaní lidu a indiánských kmenů z roku 1849, které dalo stejný výsledek. V následujících dvou letech postihly kmen epidemie, které jejich počet snížili na 12 000.
V roce 1870 jich bylo už jen 8 000. Nejhůře na tom byli v roce 1920, kdy jich zbylo jen 1 500.
Dnes je Komančů 8 000 a většina (5 000) jich žije poblíž Lawtonu v Oklahomě.
Komanči se řadí do Uto–Aztecké jazykové rodiny. Mluvili podobně jako Šošoni, Uteové a Paiuti. Kmen se skládal z osmi až dvanácti nezávislých skupin, které tvořili tlupy a když bylo třeba vzájemně spolupracovali.
To jsou názvy některých zajímavých skupin:
Hoisové (Stromoví lidé), Jupeové (Hupene, Yupini), Kotsotekové (Caschotethka, Koocheteka, Kotsai – Pojídači Bizonů), Parkeenaum (Vodní lidé), Pehnahterkuhové (Vosy), Tenahwit – Ti, co stojí po proudu)
Komanči byly velmi proslulí chovem koní. Jejich poníci byli tak uznáváni, že je odkupovali i nepřátele.
Komanči vlastnili střelné zbraně už od čtyřicátých let 18. stol. Kupovali je od francouzských obchodníků, ale i tak dávali přednost lukům a kopím.Kulovnice a muškety nepoužívali, protože byly těžké a z koňských hřbetů se s nimi špatně střílelo.
Pěší komančský válečník byl sice nebezpečný, ale ne výjimečný. Takový Apač, či Póny býval hrozivější. Ale sotva jste Komanče posadili na koně, nenašli jste mu rovného.Jízdní Komanč byl těžko zasažitelný terč.Naopak svého protivníka dokázal v krátké chvíli ohrozit až šesti šípy, bleskurychle vystřelenými z pod krku koně. Opravdu byli velmi dobří válečníci !
Komančové se odlišovali od ostatních prérijních kmenů i stavbou típí. Místo třech běžně používaných základních stanových tyčí, oni potřebovali čtyři. Dvě z tyčí byly vždy po stranách vchodu. Típí využívali pouze v zimě, v létě stavěli lehké přístřešky.
Základní společenskou jednotkou v kmeni byla rodina. Nikdy nedávali svým dětem jméno po zemřelém příbuzném, ale raději po někom, kdo měl dobrou puha - medicínu. Provdané ženy následovali tlupu svého manžela. Tlupy se stěhovali z místa na místo, protože velká stáda poníků potřebovala stále čerstvou pastvu. I to byl důvod proč Komančové nežili ve velkých společenstvích.
Mapa stránek